VOLTAMPER

Kdo jsem

Jmenuji se Jiří Berlínský a při rybaření v Norsku se nám stala taková malá příhoda:

Rybářský příběh z Norska

Pod námi 300m a v lodi díra na tři prsty,
ještě že jsem odborník. (MUDr.Machač - gynekolog)

Začalo to všechno tak nevinně.

Přejeli jsme fjord a "zaparkovali" na protějším břehu. Loďku jsme ukotvili na břehu pomocí bambusové tyče nalezené někde na břehu. Plavidlo jsme přivázali k bambusu opaskem z plovací vesty a vyrazili jsme na podmořské příšery. Já s tatíkem jsme se vydali vpravo a Štěpán s Alešem zamířili po břehu doleva.

Začalo se nahazovat a zkoušet štěstí. Jedni použili zbůsob nazývaný pilkrování a jiní zase twistrování. Tak jsme se pomalu dostávali od místa přistání. V té době vrcholil příliv a lodička se bez našeho dozoru dala do pohybu. Levým bokem se nenápadně třela o kameny, které tu jsou opravdu ostré a bambusový klacek se začal z pomezi nich uvolňovat. Toho si ale nikdo z nás nevšiml (ani nemohl). Za nějakou chvíli se tatík otočil a pronesl jadrné české slovo, které mě přinutilo, abych zpozorněl a zjistil, co jej tak vyvedlo z míry.

Hmmm. Úlek to byl opravdu nepěkný. Naše laminátová kráska se vydala na výlet bez posádky. To co následovalo by mohlo být námětem klipu do "Natoč to!". Zběsilý úprk po balvanech ke kotvišti (dá se to tak nazvat, když už tam nic nekotvilo?). Už po cestě jsem přemýšlel, jak se dostat na palubu.

Abych to zkrátil. Potkali jsme se všichni čtyři téměř současně. Já už byl jen ve slipech a i ty jsem nakonec nechal na břehu a vzal si na sebe jen záchrannou vestu a skočil do moře. Pravda je, že to bylo v červnu a do Norska zasahuje i teplý golfský proud, ale voda měla svých 12 stupňů. Ideální k otužování. Nakonec jsem loďku doplaval a dostal se na palubu. Větřík pofukoval a já naštěstí nepotkal po cestě žádného žraloka, ani dravou rybu, takže jsem šťastně a celý dorazil na břeh.

Poté jsme se nalodili, nemusím zdůrazňovat, že na rybaření už nikdo neměl ani pomyšlení a některým se začaly v hlavě honit myšlenky, jak se bez úhony dostaneme přes celý fjord, který má v nejhlubším místě něco málo přes 300m. Vlnky byly móóóc fajn a někde v půli cesty jsem pořídil tuhle povedenou fotku, kterou se můžete pokochat.

Přes tuto malou nehodu musím poznamenat, že Norsko je překrásná země, kde vás mimo kvetoucí flóry udiví i běžný přístup domorodců k vlastnímu majetku. Nikde se totiž nekrade a pevně doufám, že to někteří našinci pochopí a nebudou mít potřebu něco měnit a zviditelnit čechy ve světe.